Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

 

 

J U D A I S M U S
Toto náboženství vzniklo přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. Je to náboženství monoteistické a vychází z hebrejské bible, která je rozdělena na tři části: Tóra, Proroci a Spisy. Podle Tóry jsou židé potomky Abrahamovými, Izákovými a Jákobovými. Jákob měl 12 synů, ze kterých vzniklo 12 kmenů, které se nazývali Izrael. Tyto kmeny byli kvůli hladu nuceni přejít do Egypta, zde se ale dostali do otroctví. Jedním z hlavních proroků judaismu je Mojžíš, který vysvobodil izraelitský lid z otroctví a vyvedl ho z Egypta. Na konci cesty, která vedla napříč Sinajskou pouští a trvala 40 let na ně čekala země jejich předků, Kanaán, země zaslíbená. Právě během tohoto putování, na úpatí hory Sinaj, dal Mojžíš židům Boží zákon – Tóru a Desateru přikázání. To je považováno za vznik judaismu jako náboženství.
Judaismus hlásá, že se jednou na Zemi objeví Mesiáš, jenž židy shromáždí v zaslíbené zemi a znovu vybuduje Jeruzalémský chrám, v němž se nacházela Schrána smlouvy obsahující desky s Deseti přikázáními. Židé věří v jediného Boha, jenž stvořil svět a židy, jako svůj vyvolený národ. Židovství nepovoluje uctívat jiného boha, předměty, či místa.Jednou z nejposvátnějších věcí v judaismu je právě boží jméno.

Židovským posvátným místem je synagoga, místo kde se židé schází k modlitbám a učení. Synagogy se od sebe mohou lišit, ale mají některé společné rysy, nejdůležitějším je, že vždy jedna strana synagogy musí být obrácena směrem k Jeruzalému. Prostor synagogy se považuje za posvátný, nesmí se zde například jíst, pít, spát, tlachat nebo uzavírat obchody. Nikdy nesmí být použita jako úkryt před špatným počasím. Nejdůležitějším místem v synagoze je ozdobná skříň, v níž se přechovávají svitky Tóry. Židovskými učiteli jsou rabíni, ti zodpovídají za šíření a vysvětlování zásad judaismu. Po staletí židé neměli svou vlastní zemi a žili roztroušeni po celém světě, až v roce 1948 vznikl stát Izrael, kam se postupně vystěhovalo mnoho židů.

Obrazek

Běh života a přechodové rituály v judaismu
Judaismus provází člověka téměř od narození, zejména muže. Osm dní po narození chlapce probíhá rituál brit mila (hebrejský výraz pro „smlouva obřezání“). Obřízku provádí v synagóze či soukromé místnosti v nemocnici kvalifikovaný mohel („provaděč obřízky“) za přítomnosti rodiny a přátel. Tímto obřadem je novorozený chlapec vítán do svazku mezi Bohem a dětmi Izraele. Obřízkou se také vyjadřuje myšlenka, že tělesnost a pudovost mají být podřízeny vyššímu, mravnímu zákonu. Spolu se zachováváním šabatu se historicky stala nejdůležitějším symbolem judaismu, a proto byla v dobách pronásledování často zakazována. Po vykonání samotné obřízky dostává chlapec hebrejské jméno, jehož součástí je tradičně i jméno otce. Například „David ben Josef“ – „David, syn Josefův“. Dívky dostávají své jméno ještě dříve než chlapci – při prvním šabatu po narození. U mužů konvertujících na judaismus tvoří obřízka součást přijímacího obřadu. V případě, že se muž již dříve obřízce podrobil (např. ze zdravotních důvodů), nechá mohel pouze vytéct kapku krve.
Dalším důležitým mezníkem životě židů je dosažení náboženské dospělosti. Pro chlapce byl tento věk stanoven na 13 let. Tímto okamžikem se chlapec stává „synem přikázání“ – „bar micva“. Tento termín označuje židovského chlapce, jenž dosáhl věku třinácti let. Při první příležitosti po jeho 13. narozeninách (obvykle o šabatu), kdy se čte v synagóze Tóra, je „vyvolán“ a tento den se považuje za rodinný svátek. Chlapec se poprvé halí do modlitebního pláště talitu a je poctěn předčítáním z prorockých knih – haftaru. Když bar micva odříká závěrečné požehnání nad Tórou, jeho otec přečte formuli baruch še-petarani: „Nechť je požehnán Ten, který mě nyní zprostil od veškeré odpovědnosti za něho“. Židovská dívka dosahuje zákonné dospělosti, když jí je 12 let a jeden den. V poslední době se stalo v mnoha židovských obcích zvykem pořádat zvláštní slavnost pro dívku bat micva, která se musí obejít bez volání k Tóře, ale je zvykem, že i dívka hovoří o vybraném náboženském tématu. Děje se tak při slavnostní hostině s četnými dárky, která se koná i pro chlapce po obřad bar micva.
Nesmírné úctě se v židovské tradici těší manželství a naplňuje se jím jeden z hlavních příkazů Tóry: „Ploďte a množte se“. Židovské manželství spočívá nejen na vzájemné důvěře, ale velkou roli zde hraje také dohoda. Tuto myšlenku vyjadřuje již po tisíciletí svatební smlouva, nazvaná aramejsky „ketuba“, která stanovuje práva a závazky manželů. Manžel se jejím podpisem především zavazuje, že se ke své ženě bude chovat s úctou a že ji nenechá bez prostředků. Smlouvou je rovněž stanoveno hmotné zajištění ženy pro případ rozvodu nebo úmrtí manžela. Ketuba, která je tradičně písařsky i ornamentálně zdobená, zůstává ve výlučném vlastnictví ženy.
Na věčnost se židé odebírají podle tradičního judaismus pohřbením do země (kremaci judaismus odmítá), které se má uskutečnit co nejdříve, pokud možno ještě v den smrti. Co nejdříve po smrti proto následuje rituální očištění zesnulého, po němž je tělo oblečeno do bílého oděvu. Do rakve, která se vždy zhotovuje z prostých, nehoblovaných prken, nesmí přijít žádné květy ani šperky. Zásadou židovských pohřebních zvyklostí je totiž prostota, v níž není místa pro rozdíly mezi bohatými a chudými. Období smutku se tradičně dělí do tří základních období, jež odrážejí stav lidské duše po ztrátě blízkého člověka. Kamenný pomník se vztyčuje zpravidla rok po úmrtí.
Zdroj: Židovské muzeum v Praze. Židé - dějiny a kultura. Židovské muzeum v Praze, 1997. s. 125-130. ISBN 80-85608-17-0

Zdroj: Sivan, Gavri’el , Newman, Ja’akov. Judaismus od A do Z. [s.l.]. Sefar, 1992. s. 20-21. ISBN 80-900895-3-4

 

Obrazek

Židovské symboly
Jedním z nejznámějších symbolů židů, judaismu a státu Izraele, který ji má taktéž na své vlajce (modrá hvězda na bílém podkladu) je šesticípá Davidova hvězda. Skládá se ze dvou rovnostranných trojúhelníků, které se překrývají, a symbolizuje mnoho věcí: souhvězdí, pod kterým se čeká na Mesiáše, šest pracovních dní (přičemž střed znamená šabat), rovnováhu (trojúhelník s vrcholem nahoru znázorňuje oheň a mužskou energii a trojúhelník s vrcholem dolů značí vodu a ženskou energii, jejich základny symbolizují vzduch a zemi), život (taktéž věčný život, a proto se hvězda umisťuje i na hroby). Název Davidova hvězda vznikl dle legendy, kdy se David při souboji s Goliášem chránil štítem ve tvaru šesticípé hvězdy (Magen David = Davidův štít). Za druhé světové války byli židé nuceni nosit hvězdu na viditelném místě, aby byli snadno rozpoznatelní od ostatních.
Dalším známým židovským symbolem je kipa (neboli jarmulka). Je to pokrývka hlavy, kterou nosí židé na základě svého náboženství (úcta k Bohu). Židé jsou povinni nosit Kipu při modlitbě studium Tóry (někteří ji nosí neustále). V současné době záleží na každém, pro jakou kipu se rozhodne (háčkovaná, sametová, barevná, atd.). Speciální kipy se šijí na slavnostní události (např.svatba) - většinou v bílé a modré barvě.
Tradičním symbolem judaismu je menora (svícen). Svícen bývá buď sedmi nebo devítiramenný. Sedm ramen svícnu znázorňuje sedm dnů stvoření. Symbolizuje také hořící keř, který spatřil podle Tóry Mojžíš na hoře Sinaj. Menora je také velmi často spojována se svátek Chanuka (Svátek světel) - údajně byl jeruzálemský chrám znesvěcen syrským králem Antiochem IV. Epinafem, poté ho ale dobyl zpět Juda Makabejský. V Chrámě se však našel pouze jediný džbán oleje, který byl potřeba k zapálení světla v chrámové menoře. Olej, který obvykle vydržel hořet pouze jeden den, nakonec hořel po osm dní, během kterých se mohla opatřit nová zásoba oleje. Chanuková menora má právě proto osm ramen, které symbolizují osm dní zázračného oleje a prostřední rameno je určeno pro svíci, kterou se zapalují ostatní svíce. Pomocná svíce se nazývá šamaš (=pomocník).
Toto jsou jen tři základní a asi nejznámější židovské symboly. Judaismus jich má samozřejmně mnohem více.
Zdroj: KICUR ŠULCHAN ARUCH![online]. 29.08.2007 [cit. 2008-05-01]. Dostupný z WWW: <http:www.kicur.com/obsah.htm>.
Židovský rok má, stejně jako občanský rok, dvanáct měsíců.(viz tabulka měsíců a svátků v příloze) Prvním měsícem je nisan. Podle Tóry je to měsíc, kdy Židé vyšli z Egypta , měsíc zrodu židovského národa. Dvanáctý a poslední měsíc je adar. (Pozor, nisan je sice “počátek měsíců”, první měsíc náboženského kalendáře a kalendáře svátků, ale nový židovský rok začíná vždy na Roš hašana, první den měsíce tišri, kdy byl podle tradice stvořen Adam.)
Rozdělení svátků
  • biblické svátky vysoké: Roš hašana, Jom kipur
  • biblické svátky poutní: Pesach, Šavuot, Sukot
  • historické svátky: Chanuka, Purim
  • moderní svátky: Jom haacmaut, Jom Jerušalajim
  • postní dny: 3.tišri, 10.tevet, 17.tamuz, 9.av
  • ostatní: Roš chodeš, Tu bišvat, Lag baomer, Jom hašoa 

    svatební smlouvaObrazek

Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. 80 s. ISBN 80-903584-3-8
Nejdůležitější svátky a jejich tradiční pokrmy:
PESACH 15.-22. nisan
-často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavuot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a útěk z Egypta. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.
„Svátek nekvašených chlebů“ - Toto označení má proto, že, jak praví Tóra, Izraelci opustili místo otroctví tak rychle, že jim nestačilo vykynout těsto připravené k pečení chleba. Vzali si proto na cestu jen pražené moučné placky rozdělané ve vodě – macesy. Maces ovšem také symbolizuje prostotu a pokoru, opak “přetvářky” a “nafoukanosti” kynutého těsta. Po celý svátek Během svátku Pesach musí být používané potraviny nejen košer, ale dokonce košer le-Pesach. To znamená, že nesmí přijít do styku s ničím, co je kvašené/kynuté. V hebrejštině se takovéto potraviny označují jako chámec. Na Pesach nesmíme chámec jíst, ale ani vlastnit! 13. nisanu večer hledáme ve svých již uklizených domech chámec. Se svíčkou v ruce pátráme ve všech spárách a zákoutích bytu tak, jako si máme propátrat zákoutí svých niter a zbavit je případné nadutosti. Nejdůležitější z pesach je Sederový večer, který probíhá v rodinném kruhu. Při něm se v přesně stanoveném pořadí pojídají určitá rituální jídla. Stůl je slavnostně prostřen, jsou na něm macesy, které jsou zavinuty do dečky s třemi kapsami uvnitř (symbol tří společenských vrstev) a sederový talíř s několika důlky, v kterých jsou tyto přísady:
1. ZRO’A – opečená kost s masem(symbol ,,silné paže“, kterou Bůh vyvedl svůj lid z Egypta)
2. CHAROSET – kaše z ořechů, jablek a vína (symbol otrocké práce – vypadá jako malta)
3. MAROR - ,,hořké byliny“ -např. petržel, ředkvičky,…(symbol útlaku, kterému Židé čelili v Egyptě)
4. KARPAS – zemní zelenina (jídlo chudých)
5. BEJCA – vejce natvrdo (symbol obětí během otrocké práce a při rozboření Chrámu)
Dále sederový stůl obsahuje:
1. mísu slané vody (symbol slz prolitých v otroctví)
2. pohár vína (pro proroka Eliáše, který předpověděl příchod Mesiáše)
3. 4 poháry vína – musí je vypít každý účastník večeře - symbol 4 Božích vět při vyvedení z otroctví (,,Vyvedu vás“; ,,Zachráním vás“; ,,Vykoupím vás z otroctví“; ,,Vyvolím si vás za svůj lid“.)
Zdroj: Spiegel, P. Kdo jsou Židé? Brno: BARRISTER&PRINCIPAL, 2007. s.191-198. ISBN 978-80-87029-07-7
Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. 80 s. ISBN 80-903584-3-8                                                                

Obrazek


ŠAVUOT 6.-7. sivan
Tento biblický poutní svátek slavíme jako oslavu darování Tóry. Je zajímavé, že Šavout je jediným biblickým svátkem, který nemá v Tóře pevně stanovené datum. Termín svátku je odvozen od pesachových oslav. Je to proto, že se Svoboda získaná východem z Egypta (Pesach) dosahuje svého přirozeného naplnění přijetím Tóry na Sinaji. Koná se 7 týdnů po Pesach (50. den). Proto se mu také říká svátek týdnů, přestože trvá jeden den.
Na připomínku zemědělského aspektu svátku, pšeničných žní, je zvykem vyzdobovat synagogy zelení. V tento den se smí jíst pouze mléčná jídla, nesmí se jíst maso. A to ze tří důvodů:
1. Židé přijali Tóru stejně dychtivě, jako dítě pije mléko.
2. Po přijetí Tóry Židé dorazili do země, která oplývala mlékem a medem.
3. V den přijetí Tóry Židé zároveň teprve přijali zákony kašrutu. Aby si zvykli na oddělování masných a mléčných jídel, určitou dobu jedli pouze jídla mléčná.
Velice rozšířeným zvykem je kromě mléčných pokrmů příprava medových koláčků. Mléko (hebrejsky chalav, chet=8, lámed=30, vet=2; celkem 40) také odpovídá 40 dnům, které Mojžíš strávil na hoře Sinaj. I proto si na Šavuot pochutnáváme na tvarohových palačinkách (jidiš blinces). Medově-mléčná hostina má i další důvody. Med jako produkt nekošer hmyzu - včel, a mléko jako tekutina, tvořená ze zapovězené krve savčích samic, symbolizují schopnost Tóry očišťovat a napravovat nás samotné a činit nás pro naše okolí “poživatelnými”.
Zdroj: Spiegel, P. Kdo jsou Židé? Brno: BARRISTER&PRINCIPAL, 2007. s.199-203. ISBN 978-80-87029-07-7
Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. 80 s. ISBN 80-903584-3-8

ROŠ HAŠANA 1.-2. tišri
Roš hašana v překladu znamená “hlava roku” (tj. Nový rok). Je radostným svátkem modliteb, pokání, zvuku šofaru (beraní roh) a svátečních jídel. Připadá na první den židovského měsíce tišri a je prvním dnem židovského kalendářního roku. Přestože tišri je v Tóře uváděn jako sedmý měsíc (první měsícem je nissan), představuje Roš hašana počátek nového roku. První den měsíce tišri je spojen s oslavou šestého dne stvoření světa, dne, kdy byl stvořen první člověk, Adam. Roš hašana je také počátek deseti dnů pokání, které vyvrcholí na Jom Kipur (Den smíření). Rabínská tradice označuje Roš hašana jako „Den Soudu“ (Jom ha-Din). Podle ní jsou v tento svátek otevřeny tři knihy. Osoby zcela spravedlivé jsou zapsány do “knihy života”; velcí hříšníci jsou zapsáni do “knihy smrti” a všichni ostatní do tzv. knihy “prostředních” (bejnonim), kde mají až do svátku Jom Kipur možnost napravit se a zvrátit osud.
Židovský Nový rok, na rozdíl od Jom Kipuru, se neobejde bez svátečních jídel, které jsou ústředním bodem svatého dne. Slavnostní jídlo začíná lámáním chleba, ale nesolí se jako obvykle, nýbrž se potírá medem, aby byl nový rok ,,sladký jako med“. To vyjadřuje i tradiční novoroční pozdrav “Šana Tova U’Metuka”, tedy “sladký nový rok”. Stejně tak se medem potře nakrájené jablko, které se, poté co mu je požehnáno, sní. Třeba granátové jablko v sobě skrývá prosbu: „Ať je Tvojí vůlí... že naše přednosti se rozmnoží jako semena granátového jablka.“ Pak se podává ovoce, které v tom roce nejedl žádný z členů rodiny. Dále se při této příležitosti jí rybí karbanátky. Zároveň ten den chce každý kousek z rybí hlavy, což má význam shledání se na začátku (ne na konci-ocas) - „Ať je Tvojí vůlí, že budeme jako hlava a ne jako ocas.“ Mezi tradiční novoroční pokrm východoevropských židů patří také medové pečivo lekach. Známé je také například kulaté pečivo chala, které symbolizuje cyklicky se opakující rok.
Zdroj: Spiegel, P. Kdo jsou Židé? Brno: BARRISTER&PRINCIPAL, 2007. s.158-163. ISBN 978-80-87029-07-7
Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. ISBN 80-903584-3-8

 
JOM KIPUR - Den smíření 10. tišri
Jom kipur – Den smíření završuje desetidenní pokání, které začalo svátkem Roš hašana. V této době se dbá na plnění příkazů, prodlužuje se čas věnovaný dennímu čtení Tóry, mnozí mají ve zvyku se postit, hlavním aspektem je však snaha o usmíření se s naším okolím. Usmíření může zajistit i rituál zvaný kaparot, v něm se naše hříchy symbolicky převádějí na bílého kohouta, ze kterého se odpoledne připraví pokrm, který je posléze rozdán chudým. (Dnes dává většina Židů přednost kaparotu ve formě bankovek, které vkládají do kasiček v synagogách).
Tento den je pro mnoho lidí jedním z nejvýznamnějších dnů v židovském kalendáři, tento den totiž odpustil Bůh Izraeli zhotovení zlatého telete a tento den se také Abrahám obřezal a uzavřel tak smlouvu s Hospodinem. Jom kipur se připomíná dlouhým, vice než dvacet čtyři hodin trvajícím půstem a intenzivními modlitbami. Je zakázáno jídlo, pití, sexuální styk, používání kosmetických prostředků a toaletních potřeb, stejně jako mytí částí těla kromě prstů a očí (Mišna Joma 8:1).
Během Jom Kipur, stejně jako ve svátek či na Šabat, je zakázána veškerá práce. V Izraeli je v tento den vyhlášen zákaz jízdy automobilem. Nevysílá televize ani rozhlas. Jsou zavřeny všechny obchody a úřady. Jediná výjimka jsou policie, zdravotnictví a armáda.
Na Jom Kipur je zvykem, podobně jako v jiné postní dny, neoblékat a neobouvat nic koženého, nenosí se šperky. Naopak, je velmi časté nosit talit* po celý den, Jom Kipur je jediným dnem, kdy se talit obléká na večerní bohoslužbu.
*(Talit je modlitební šál, který používají židé při modlitbě, židovští muži je nosí pod oděvem nebo na něm. Většinou je bílý s několika modrými pruhy, s třásněmi v rozích.)
Na Jom Kipur si lidé nepřejí chag sameach (veselý svátek), neboť Jom Kipur není chag a není ani veselý, ale přeje se gmar chatima tova (kéž jsi zpečetěn k dobrému).
Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. ISBN 80-903584-3-8

 
 
CHANUKA 25.tislev - 2. tevet
Svátek světel - Chanuka, nám připomíná vítězství Makabejců nad helenizovanými syrskými Seleukovci. S nástupem Antiocha IV k moci začalo období násilné helenizace (pořečťování) a zesilovaly útoky proti židovskému náboženství. Židé měli zakázáno dodržovat šabat a provádět obřízku. Po celém Izraeli Řekové stavěli své oltáře a sochy svých božstev a nutili židy tyto modly uctívat. Zvedali se vlny odporu a začala partyzánská válka. I přes to, že židů bylo jen 6000, porazili armádu 47 000 Syřanů. Když znovudobyli Chrám a vyházeli z něj řecké modly, chtěli zapálit světla menory (sedmiramenný svícen), ale nenašli nic než jeden džbán olivového oleje. Takové množství oleje vydrží hořet jen jeden den a příprava oleje nového trvá osm dní. Co se ale nestalo. Olej v lampě vydržel hořet celých osm dní. Tento zázrak je hlavním symbolem celého svátku (viz Židovské symboly).
Chanukový příběh doprovází i odpovídající pokrmy, které se připravují, jak jinak, než na oleji. Typickým jídlem jsou koblihy sufganiot(podávají se především v Izraeli) nebo bramborové placky levivot (jidiš latkes) - ty jsou typické pro východoevropské rodiny. Obě jídla jsou velmi tučná, což má připomenout olej nalezený v Chrámu. Dalším jídlem spjatým s Chanukou je sýr a mléčné produkty. Tato tradice se pojí k příběhu chytré Judity, která se lstí dostala do stanu syrského vojevůdce Holoferna a nabídla mu velmi slaný sýr. Holofernes dostal žízeň, Judita ho opila vínem a zabila. Když se syrské vojsko ráno dozvědělo, že je jejich generál po smrti, vzdalo se a uteklo ze země.
Zdroj: Spiegel, P. Kdo jsou Židé? Brno: BARRISTER&PRINCIPAL, 2007. s.182 - 183. ISBN 978-80-87029-07-7
Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. 8

PURIM 14.adar
Historický svátek Purim se slaví jako připomínka záchrany židů žijících v Perské říši v době po zničení prvního jeruzalémského Chrámu Babyloňany (6. a 5.stol.př.Kr.). Do této doby je situován známý purimový příběh, který je deatilně popisován v knize Ester.
Svitek (megila) knihy Ester začíná vyprávění na hostině uspořádané na oslavu desetiletého panování perského krále Achašveroše. Král, značně posilněn vínem, nechal přivést svou ženu Vašti v Evině rouše, aby se každý mohl přesvědčit, že je královna opravdová krasavice. Vašti pochopitelně odmítla a na rozkaz krále byla vyhnána z paláce. Po nějaké době si král uvědomil, že bez královny se mu nežije dobře. Rozeslal tedy posly po celé říši, aby vypátrali tu nejkrásnější dívku a přivedli mu ji za manželku. V té době žil v Šušanu židovský exulant jménem Mordechaj s krásnou neteří Ester. Po nějakém čase se krásná Ester stala královnou, zatajila však králi svůj původ. Na královském dvoře žil místokrál Haman, který nenáviděl Židy a snažil se jich ze všech sil zbavit. Jeho plány naštěstí byly odhaleny a na Esteřinu prosbu u krále i překaženy.
Esteřin půst. Dlouho si již nezavolal král Achašveroš svou manželku Ester a vstoupit bez vyzvání do místností královské rady byl v tehdejší době považováno za smrtelný hřích. Královna Ester se tři dny postila a prosila Boha o pomoc. Nakonec se odvážila a riskujíc vlastní život, vstoupila do síně královské rady. Král se na ni nerozhněval, naopak, slíbil, že jí splní každé její přání. Tehdy prozradila Ester králi, že je židovka a prosila o záchranu svého národa. Na památku Esteřina půstu se i my, v předvečer svátku purim, 13. adaru, od východu do západu slunce, postíme.
Nejznámějším purimovým zvykem je vždy dlouho očekávaný karneval, který často začíná již v synagoze při večerním čtení megily. Děti, ale i dospělí, se oblékají do kostýmů a nasazují si často bizardní masky. Nikdo při zmínce Hamanova jména nezapomene zadupat nohama nebo zabouchat rukou do stolu, aby „vymazal hříšníkovo jméno”, děti točí řehtačkami. Na pořádném purimovém karnevalu by neměl chybět purimšpil, „divadelní” hra, někdy pojatá jako tradiční purimový příběh, jindy jako veselá parodie současných poměrů.
Mezi další purimové zvyky patří pečení a pojídání oznej Hamán /doslova Hamanových uší, jidiš Hamantašen - trojhranných koláčků s povidlovou, makovou nebo datlovou náplní/.
Kdo by neznal příkaz opít se na purim tak, že “nerozezná mezi požehnaným Mordechajem a prokletým Hamaném”? Každý dospělý by měl na purim vypít vína více než obvykle. Kdo nechce pít, měl by si na chvilku zdřímnout, aby také „nevěděl, kdo byl požehnán a kdo proklet”. Učenci se snaží vysvětlit hloubku tohoto příkazu poukazem na rozdíl mezi oslavou dobra a zatracením zla, ale druhý den bolí hlava všechny bez rozdílu.
čtyři povinnosti:
  • 1. číst megilu - přečíst si dvakrát svitek knihy Ester (večer a ráno) a připomenout si tak události ve starověké Persii.
  • 2. hostina - 14. adaru máme během dne uspořádat pořádnou hostinu, na níž nesmí chybět víno, s kterým je purimovy příběh pevně spojen (opilý Achašveroš vyhnal královnu Vašti, vínem posilněný král vyslyšel Esteřiny prosby).
  • 3. mišloach manot /posílání porcí jídla/ - alespoň dvě porce jídla či pití jednomu člověku, ať máme všichni na purim dostatek jídla a pití.
  • 4. matanot leevjonim /dary chudým/ - dva dary alespoň dvěma chudým, aby i oni měli na purim, tak jako my, radost.
Zdroj: Divecký, Jan. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005.

 

 

.

 

Pro židy má rodinný stůl velký význam, protože nahradil oltář jeruzalémského Chrámu po jeho rozboření. Židovská domácnost se přirovnává k malému chrámu a prostřený stůl k malému oltáři. K jídlu a stolování se vztahuje nejméně 50 ze 613 božských příkazů.
Židé si neodpírají světské radosti. Podle nich jídlo, pití a sexualita patří k životu, jen se musí správně užívat. To znamená, že se musí posvětit a vše musí být konáno v Božím smyslu. Židé se řídí podle tzv. micvotu, což jsou zákazy a příkazy, které člověka navádí, jak dát každému okamžiku života vyšší smysl.
Hlavním důvodem pro to, aby se židé řídili podle kašrutu (pravidla košer stravování) není lékařské hledisko, i když samozřejmě pro některá pravidla vysvětlení z tohoto pohledu mají (např.vepři se válejí v bahně a proto je jejich maso zvláště v teplých krajích zamořeno trichíny nebo maso upravené se smetanou může způsobovat zažívací potíže) . Velká část pravidel se dodržuje prostě proto, že to stanovil Bůh. Některé zásady si totiž ani sami židé vysvětlit nedokážou. Navíc o smyslu některých se mezi sebou dost často přou.
Pravidla stravování je nutné vnímat spolu s ostatními zákony židovství – vždy rozlišují mezi čistým a nečistým, správným a nesprávným a pozemským a svatým. Židé se řídí podle hesla ,,Člověk je tím, co jí“.
Nejdůležitější pravidla kašrutu:
1. Maso je možné jíst, pouze pokud pochází ze sudokopytníků a zároveň i přežvýkavců (ovce, hovězí dobytek, kozy, jelen).
2. Z ryb je možné jíst pouze ty, které mají šupiny i ploutve. Nesmí se jíst korýši, mlži a plži. Zakázáno je jíst úhoře a rejnoka. Ryby, které mají šupiny, ale ne ploutve se jíst nesmí (některé dravé ryby).
3. Drůbež je povolena. Tóra nerozlišuje mezi čistými a nečistými ptáky, ale přímo uvádí 24 povolených druhů. Z toho bylo vyvozeno, že ostatní povoleny nejsou. Jde především o ptáky, kteří si opatřují potravu jako dravci.
4. Zakázány jsou všechny druhy hmyzu a obojživelníků a také zvířata, která ,,lezou po břiše“. Také se nesmí jíst produkty zvířat, která jsou považována za nečistá (např. kaviár, který je z jesetera).
5. Židé musí oddělovat mléčná jídla a jídla z masa. Existují jídla neutrální – tzv.parve. Ty lze kombinovat s masem i mléčnými jídly. Patří mezi ně např. vejce, ovoce, zelenina, brambory, ryby,… Jsou stanovena i pravidla, v jakých časových intervalech se mohou masná a mléčná jídla jíst (např. po masitém pokrmu můžete sníst mléčný pokrm až po 3-6 hodinách, zatímco po mléčném pokrmu můžete sníst masitý bez přestávky - stačí pouze odříkat modlitbu po jídle, vypláchnout si ústa a vyměnit ubrus).
Košerování
Pro maso, které je dovoleno konzumovat je ještě velmi důležité, jak je zvíře poraženo a rozporcováno. Pokud je to vykonáno podle pravidel, můžeme ho považovat za košer. Protože židé věří, že v krvi sídlí duše, smí zabíjet zvířata, pouze pokud je chtějí jíst a nesmí při tom narušit jejich duši. To znamená, že zvířata se musí zabíjet předepsaným způsobem. Tato rituální porážka se nazývá šchita. Zvíře může košerovat jen šochet–speciálně vyškolený člověk, který kromě toho, že je zbožný, musí také dokonale znát pravidla kašrutu a košerování.
Základem správné porážky je, že zvíře při ní nesmí trpět. Proto musí být použit nůž s velmi ostrou čepelí, bez jakýchkoliv nerovností. Po požehnání šochet podřízne zvířeti jedním řezem krk tak, že zvíře po několika sekundách ztratí vědomí. Protože říznutí je velmi rychlé, zvíře necítí bolest. Pro židy je krev tabu. Právě díky košerování krev rychle vyteče a nedostane se do masa. Po porážce musí být zvíře ještě prohlédnuto, zda nebylo nemocné nebo raněné a zda jsou vnitřnosti v pořádku. Pak se musí maso proprat a nasolit, abychom se zbavili posledních zbytků krve. Tento postup platí i pro drůbež, ale neplatí pro ryby.
Nádobí
Pravidla kašrutu se nevztahují jen na potraviny, ale i na nádobí. Pokud si žid koupí nové nádobí, nemůže ho jen umýt a hned používat. Musí ho ponořit do rituální lázně – mikve, v které se nádobí tolveluje (rituální očištění). Pokud se nádobí dostane do styku s nekošer potravinami, je nutné ho pak kašerovat.
Nádobí musí být dvojí – kvůli pravidlu oddělování masa a mléčných výrobků. Tyto dva druhy nádobí se musí odděleně skladovat a nesmí se ani společně mýt. V domácnostech, kde se toto dodržuje je i pro děti snadné se naučit, např. je nádobí rozlišeno barevně.
Odděleny musí být i utěrky a houby na mytí nádobí. Lednice je určena pro více pokrmů, ale každý musí mít vyhrazeno své stálé místo.
Pro židy má jídlo význam i z hlediska různých svátků. Ty se všechny odehrávají doma a jídelní stůl se stává náhražkou chrámového oltáře. Proto si např. zbožný žid nikdy nesedne na stůl. Před děkovnou modlitbou se také musí ze stolu odstranit všechny nože, protože oltář byl symbolem míru a bylo zakázáno na něj odkládat meče i nože. Před každým jídlem se podává kousek osoleného chleba, což vychází ze zvyku sypání soli při každém obětním rituálu. Také se před každým jídlem myjí ruce, což má připomínat rituální mytí rukou kněží před obětováním.
Zdroj: Spiegel, P. Kdo jsou Židé? Brno: BARRISTER&PRINCIPAL, 2007. s.129-138. ISBN 978-80-87029-07-7

Obrazek

.
 
Podle p. Bittnera kašrut není ovlivňován českou kulturou. Kašrut je závazný kodex, který se týká stravování platí pro všechny Židy na světě stejně. Kašrut je nebo v určitých obdobích byl ovlivňován spíše politicky než geograficky. Rituální předpisy týkající se kašrutu se u nás dodržují stejně. Ale na úpravu jídel má česká kultura určitý vliv. židé například neodmítají tradiční českou kuchyni, klidně mohou vařit svíčkovou omáčku, musí však samozřejmě být bez mléka. Z toho vyplývá, že než pravidla kašrutu je českou kulturou ovlivňováno kulinářství.
Zdroj: Telefonický rozhovor s panem Bittnerem, 10.4.2008 9:40 (bittner@kehilaprag.cz)
 
Další informace jsme získali z interview s panem Š.K., který si nepřál být jmenován. Jak nás hned ze začátku upozornil, ještě není halachický žid, tj. co nevidět bude konvertovat. Ale tradice a kašrut dodržuje už asi 7-8 let, což je pro náš výzkum více než vyhovující. Výhodou pro nás v dané situaci bylo, že se pan K. neostýchal podělit se s námi o své osobní zkušenosti a byl velmi sdílný. Vzhledem k faktu, že pan K. byl v Izraeli, dokázal nám odpovědět na naši hlavní otázku, jaký je rozdíl v dodržování kašrutu u nás a v Izraeli. Tam je to mnohem snazší, protože v obchodech je téměř všechno jídlo košer. Nemusíte si dávat takový pozor na to, co kupujete. V Čechách není moc míst, kde můžete bez problémů nakoupit košer jídlo bez toho, aniž byste museli pečlivě pročítat složení na obalech. Samozřejmě, že některé potraviny, jako ovoce a zeleninu můžete nakoupit v normálním supermarketu. Dokonce se dají koupit i některé sýry z Francie, které mají certifikát hechšer. „Ale já kupuji sýr a víno výhradně na židovské obci, nejen že mi chutná, ale je tu jistota, že je stoprocentně košer“ dodává pan K. Ohledně pečiva - jsou dvě kategorie chleba, buďto pat palter, to je složení, které odpovídá normám. A pak je pat jisrael, v tom případě je přímo u pečení žid (hlavně musí zapalovat oheň v peci, bez toho se výroba pat jisrael neobejde). Pečivo se dá koupit na obci i v pekárně Albio (tam je pat jisrael, každé ráno tam dochází žid a zapaluje pece) a nově i od pekáren Odkolek (pat palter). Největší sortiment všech pokrmů mají u King Solomon´s, je tam jak restaurace, tak obchod a dá se nakupovat i po internetu (www.kosherfoodonline.cz). Také nás zajímalo, jestli se vůbec dá dodržovat pravidlo odděleného nádobí. Pan K., a jak nám uvedl, i řada dalších jeho židovských známých, to vyřešili jednoduše. Mají doma pouze nádobí na mléčnou kuchyni a maso nejedí buď vůbec, nebo si na něj občas zajdou do obce. Také je dobré mít nádobí z kovu nebo skla, protože se při případném „znečištění“ dá očistit vykošerováním (tj. vypalováním nebo vyvařením). Plastové nebo porcelánové nádobí je v takovém případě na vyhození. Dvojí utěrky a houbičky jsou také samozřejmostí. U dřezů je to trochu jinak. Správně by měly být také dva, ale dá se to zvládat i s jedním, pokud nádobí myjete jen pod tekoucí vodou a nikdy nenecháte špinavé nádobí ve dřezu delší dobu odložené. Co se týká navštěvování „normálních“ restaurací, pokud si jde pan K. večer někam posedět s přáteli, dá si pivo (pivo je košer!) a k jídlu si může dát zeleninový salát, protože studené pokrmy tohoto typu nijak pravidla košer neporušují. A co třeba typicky česká jídla? Například svíčková? Pan K. o tato jídla prý nikdy moc nestál. Ale má například problémy s tím, když ho jeho bratr pozve na oběd. Je složité neustále vysvětlovat proč něco z toho nebude jíst. Ve skutečnosti by žid neměl jíst nic, co nebylo připraveno židem. Ale to by v případě pana K. vedlo k vyhladovění. A zajímavé je také pravidlo jedné šedesátiny. Pokud se např. v rybí konzervě vyskytuje malé procento nekošer vinného octa, můžeme ji sníst. Zdá se tedy, že není nic, co by nějak výrazně znemožňovalo splňování pravidel kašrutu. Ale najdou se věci, které u nás nejsou možné. Například na šabat žid nesmí vařit, ale pokud chce mít teplý pokrm, existuje speciální kovový plát, který se dá na ploténky, a udržuje stálou teplotu, takže nemusíte regulovat vařič a jídlo zůstane teplé. Ale něco podobného se u nás prostě sehnat nedá. Pan K. to tedy řeší tak, že se jde najíst do obce nebo si dá sandwich. Rozhovor s panem K. byl pro nás velmi hodnotný. Vyplynulo z něj, že v Čechách dodržování kašrutu ovlivňuje společenský život, a občas je obtížné všechna pravidla dodržet. Docela nás překvapila informace, že halachický žid by se s námi o tomto tématu asi nechtěl moc bavit, protože dodržování kašrutu bere jako otázku velmi osobní. Pan K. je naštěstí zvyklý, že stále někomu vysvětluje, proč to tak je (a ochotně nám na všechny otázky odpověděl). Důležitým zjištěním však je, že pokud člověk chce, vždycky se to dá udělat tak, aby pravidla splňoval. Rozhodně v Čechách neexistuje žádná věc, která by naprosto znemožňovala dodržování kašrutu.

Obrazek

 
 
Košer restaurace a obchody v Praze
V Praze jsme nalezli pouze dvě restaurace, kde se připravuje opravdu košer jídlo. Je to restaurace Šalom, která patří pod Židovskou obec. A restaurace King Solomon, která je se nachází poblíž Židovské obce v Široké ulici. Tuto restauraci provozuje stejný člověk jako internetový obchod s košer potravinami http://www.kosherfoodonline.cz/ - pan Jan Günsberger. V tomto obchodě se dají zakoupit veškeré košer potraviny. Obchodů, kde můžeme koupit vybrané košer výrobky, jsme našli v Praze několik (viz seznam v příloze). Jsou to ale obchody, které se většinou zaměřují na zdravou výživu nebo orientální potraviny a ne místa kde by se prodávalo pouze košer jídlo (kromě košer obchodu při Židovské obci).
Šalom
Židovská obec v Praze provozuje košer restauraci Šalom, která se nachází ve velkém sále v přízemí Židovské radnice. Je otevřena denně, mimo neděle, od 11.30 do 14.00 hodin. Podává se zde košer jídlo podložené hechšerem vrchního zemského a pražského rabína Karola Efraima Sidona. Jídelna je košer masová, denně se zde vaří jedno menu, skládající se z polévky a hlavního jídla. Hostům je k dispozici volný salátový bufet a minerální voda. Člověk, který je členem Židovské obce se zde ve všední den může najíst za 45 Kč (děti za 35 Kč) a sváteční jídlo si může dát za 75 Kč (děti 55 Kč). Pokud někdo není členem Židovské obce a chce ochutnat košer pokrmy, musí si trochu připlatit - za menu ve všední den zaplatí 450 Kč a svátční menu stojí 680 Kč.
Adresa restaurace: Židovská obec v Praze, Maiselova 18, 110 01 Praha 1; tel. 226 235 043, 224 800 806; fax: 222 318 664; e-mail: walterova@kehilaprag.cz
Zdroj: Židovská obec v Praze [online]. [cit. 2008-04-09]. Dostupný z WWW: <http:www.kehilaprag.cz/mambo/index.php?option=com_content&task=view&id=52&Itemid=56>.
 
 
  • SPIEGEL, P. Kdo jsou Židé? Brno : BARRISTER&PRINCIPAL, 2007. 228 s. ISBN 978-80-87029-07-7.
  • DIVECKÝ, J. Židovské svátky-Kalendářem od Pesachu do Purimu. Praha: P3K, 2005. 80str. ISBN 80-903584-3-8
  • SIVAN, Gavri’el , NEWMAN, Ja’akov. Judaismus od A do Z. [s.l.]. Sefar, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
  • ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE. Židé - dějiny a kultura. Židovské muzeum v Praze, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník Židovsko - křesťanského dialogu. Praha: OIKOYMENH, 1994. 188 s. ISBN 80-85241-59-5
  • KREKULOVÁ, A., KREKULOVÁ, T. A nazveš den odpočinku potěšením (židovská sváteční kuchařka). Praha: Volvox Globator, 1997. 164 s. ISBN 80-7207-068-1
Seznam obchodů, kde je možné nakoupit košer potraviny nebo potraviny s hechšerem:
Košer obchod – v budově Pražské židovské obce, Maiselova 18, Praha 1
Albio - Truhlářská 20, Praha 1
Cullinaria - Skořepka 9, Praha 1
Fruits de France - Jindřišská 9, Praha1
Orientální potraviny - Myslíkova 50, Praha 1
Nonstop mini market - Revoluční 13 , Praha 1
Video gourmet( košer potraviny z Ameriky) - Jakubská 12, Praha 1
Zdroj: Židovská obec v Praze [online]. [cit. 2008-04-09]. Dostupný z WWW: <http://www.kehilaprag.cz/mambo/docs/kosher_list_02_2007cz.pdf >.
Pojmy:
Tame = nečisté (myslí se tím morální nebo náboženská nečistota)
Kašrut = pravidla košer stravování
Micvot = 613 přikázání, které obsahuje Tóra
Parve = neutrální jídla(není to ani maso ani mléčný výrobek)
Šchita = rituální porážka zvířete
Šochet = řezník, osoba, která je oprávněná porazit zvíře
Mikve = rituální lázeň
Hechšer = certifikát a označení o rituální způsobilosti potravin a nápojů tzv. košer.
Seder = uspořádání, pořádek
Chamec = kvašené
Omer = snop obilí
Mincha = mouka
Tabulka měsíců a jejich svátků
měsíc
období
svátky
znamení
nisan
březen-duben
15.-22.Pesach, 27.Jom hašoa
beran
ijar
duben-květen
5.Jom haacmaut, 18.Lag baomer, 28.Jom Jerušalajim
býk
sivan
květen-červen
6.-7.Šavuot
blíženci
tamuz
červen-červenec
17.postní den
rak
av
červenec-srpen
9.půst Tiša beav
lev
elul
srpen-září
 
panna
tišri
září-říjen
1.-2.Roš Hašana, 3.Com gedalja, 10.Jom Kipur, 15.-21.Sukot, 22.-23.Šmini aceret
váhy
(mar)chešvan
říjen-listopad
 
štír
kislev
listopad-prosinec
25.začíná Chanuka
střelec
tevet
prosinec-leden
2.končí Chanuka, 10.postní den
kozoroh
švat
leden-únor
15.Tu bišvat
vodnář
adar
únor-březen
14.Purim
ryby